Neznámá tajemná paní
... Dnešní den opravdu stál za to. Kdybych strčila hlavu do včelího úlu, tak by tam snad nebylo tak rušno, tolik hlaholu, hemžení a práce ... S chutí jsem za sebou zavřela nemocniční dveře a s povzdechem, jak to bylo dnes zase ,,výživné,, jsem opustila budovu ... Na zastávce bylo lidí, jako by dnes měl jet poslední spoj, takže vidina plného dopravního prostředku, šla zastínit leda tak hodně tmavými slunečními brýlemi ... Ale co se dá dělat, jinak se domů nedostanu ... a tak dobře, abych si mohla zavolat taxi, mě zaměstnavatel neplatí ... Aby byl efekt vypečeného dne dokonalý, začalo pršet. Ponořená do myšlenek, jsem nastoupila do rutinního kola přemísťování se domů ... Lidí vlekoucích se nikam nebo prchajících někam, jsem se snažila nevšímat si ... Mám toho dnes fakt za dva a před sebou, nejmíň ještě za jednoho. Proč jen se neumíme teleportovat?? Vždyť jsme přece tak vysoko v potravinovém řetězci ... Přicházím k posledním krokům svého každodenního putování a v tom ji vidím. Periferní vidění zaujal pohyb ze strany na stranu ... Opustila jsem vzdálené myšlenky a vrátila pohled k ní. Po schodech pomalu, kolébavým stylem, schod po schodu, krok za krokem, s rukou na zábradlí ... vystupovala žena, odhadem tak o 10 let starší než já. Očividně s tímto pohybovým handicapem žije už dlouho ... tohle není pohyb nedávného úrazu. Jde pomalu, takže ji za chvíli míjím s ujišťujícím se pohledem do její tváře, zda přece jen nepotřebuje pomoc. Ne! ... Zvládá to po svém, a přestože pomalu, tak plynule ... Oči mi padnou na mihotající se lidi kolem, na pestrý rej všech možných barev a vzorů deštníků a já najednou vnímám jen ten pocit, který mě zcela pohltil ... Šrumec v hlavě postupně ztrácel na intenzitě a tělem se rozhostila neuvěřitelná lehkost a klid ... Slyším tlumený klapot svých bot, takhle lehce se mi už hodně dlouho nešlo ... Kabelku mám přehozenou přes rameno, v jedné ruce tašku s nákupem a ještě mi zbývá jedna volná ruka, třeba na deštník. Ale proč?? ... Vždyť tak krásně, jemně prší ...
... Děkuji Vám neznámá paní ... za tu vlnu neviditelné energie, kterou jste mě zasáhla ...