Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cesta od zubaře

3. 8. 2013

  

 ... Byl to krásný podzimní den. Cesta tramvají ubíhala na můj vkus až příliš rychle ... Ale co! ! Nejsem posera. Přece mě jedno zubařské křeslo nepoloží ... Čím víc jsem se blížila, tím víc se mi hrůzou svíraly půlky ... A teď to přišlo ,,Mladá paní, pojďte jsi dál ''... Třeba to vůbec nebylo na mě ... v duchu jsem se uklidňovala, rozhlížející se po úplně prázdné čekárně ... Bylo!! Cítila jsem, že to nebude ani trochu jednoduché ... Buď vyhraju já nebo ona, jiná možnost tady není ... Už od dveří jsem uklidňovala paní zubařku, že ať se nebojí, že to jistě zvládne ... Nejspíš ze mě cítila závan strachu, namísto mé oblíbené Exclamation ...S úsměvem nabídla umrtvení a mě se v tu chvíli šíleně ulevilo ... Holka to byla šikovná a vůbec se mě nebála ... Po půlhodině vystřelím z ordinace s mrtvou držkou, ale šťastná ... S úlevou a s připitomělým úsměvem na ksichtu, spocená až na prdeli, odcházím k tramvaji ... Bože tolik lidí! !... Zase si vůbec nesednu!!! ... Zaujmu balancující postoj, mezi postarším mužem a tyčí v tramvaji a nechám se dopravit domů ...Cesta ubíhá na můj vkus až příliš pomalu, ale jinak pohoda, bigbeat ... Najednou mi onen postarší muž zaklepe na rameno a praví : ,,Promiňte paní, že jsem tak diskrétní, ale už od Národní třídy si slintáte na bundu ''... urychleně vytahuji zrcátko a fakt!!! ... Byl tam!!! ... Slint dlouhý, jak půlka Vltavy. Polilo mě horko ... Se studem potichu poděkuji za upozornění a urychleně vystupuji ...

... Byla jsem ale onomu muži docela vděčná :-)) ... 

... I tohle jsou přátelé průsery všedního života ...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář