Zamyšlení nad mrtvými
… Vždy, když se stane nějaké neštěstí, při kterém najednou zahyne relativně větší množství lidí, státní úředníci a novináři vytvoří obecný dojem, že tato tragédie si zasluhuje mimořádnou pozornost. Svou touhu po pathosu a zejména po vylepšení vlastního image, korunují většinou vyhlášením státního smutku …
… Vždyť za poslední týden zahynulo na silnicích X lidí, na rakovinu v těžkých bolestech zemřelo X lidí, na kardiovaskulární choroby, za nesmírného trápení zemřelo X lidí, při porodu zemřelo X dětí a X matek, na následky dalších nemocí zemřelo X lidí, celkem pak X lidí „zbytečně“ a mnohdy za velkého utrpení … Jejich počet je významně vyšší, než počet obětí proklamovaného hromadného neštěstí … Měli velké životní plány nebo je čekala zdárná budoucnost, měli zázemí v milujících rodinách … Smrt jim zkřížila cestu, podobně jako obětem hromadných neštěstí …
... Ale média o nich mlčí, politici státní smutky nevyhlašují. PROČ? ...