Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zamyšlení nad mrtvými

19. 1. 2014

 …  Vždy, když se stane nějaké neštěstí, při kterém najednou zahyne relativně větší množství lidí, státní úředníci a novináři vytvoří obecný dojem, že tato tragédie si zasluhuje mimořádnou pozornost. Svou touhu po pathosu a zejména po vylepšení vlastního image, korunují většinou vyhlášením státního smutku …

… Při takových příležitostech, které při denním sledování médií nelze přehlédnout, mi vždy na mysli vtáhne myšlenka o „(ne)smyslnosti“ takovýchto akcí (státní smutek, rušení koncertů nebo hromadných veselic apod.) …

… Vždyť za poslední týden zahynulo na silnicích X lidí, na rakovinu v těžkých bolestech zemřelo X lidí, na kardiovaskulární choroby, za nesmírného trápení zemřelo X lidí, při porodu zemřelo X dětí a X matek, na následky dalších nemocí zemřelo X lidí, celkem pak X lidí „zbytečně“ a mnohdy za velkého utrpení … Jejich počet je významně vyšší, než počet obětí proklamovaného hromadného neštěstí … Měli velké životní plány nebo je čekala zdárná budoucnost, měli zázemí v milujících rodinách … Smrt jim zkřížila cestu, podobně jako obětem hromadných neštěstí …

... Ale média o nich mlčí, politici státní  smutky nevyhlašují. PROČ? ...

… Protože nezemřeli všichni najednou, na jednom místě za okázale dramatických okolností … Prostě jen zemřeli. Důsledek je ale úplně stejný … Už tady nejsou!! … 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář