Jeden kousek chybí
... Už jste někdy cítili to prázdno? ... Jakoby Vám chyběla nějaká část. Část, kterou když máte, zapadne na prázdné místo a vyplní ho ... Na místo plné bolesti, utrpení, strachu, zloby ... Bolest, jakou by nezpůsobila ani dělová koule, prodírající se skrz váš hrudník. Cítili byste nic a zároveň vše ... Chtěli byste cítit slzy, ale už nemáte sílu je vytlačit ... Chtěli byste řvát, ale hlasivky Vás neposlouchají. Přesto však slyšíte Vaše nitro křičet!! ... Ani milionový dav na koncertě nejpopulárnější skupiny, se tomu nevyrovná ... Navenek jakoby se nic nedělo, ale kdyby měl někdo možnost poslouchat Vás zevnitř, ohluchl by během první sekundy a během další, by se jeho tělo začalo rozpadat pod náporem bolesti, kterou vyzařujete. Nicota, tma, prázdno ... Přitom je ale vše tak jasné. Neslyšíte nic, přesto, že ječíte ... Nesvíjíte se bolestí, přesto, že ji cítíte ...
... Je to jen ve Vás a sami se s tím musíte vypořádat. Nic není platné, dokud nepřijde někdo, kdo prázdnotu zalepí. Vše konečně zapadne do sebe, jako poslední chybějící kousek puzzle ...
... A já to štěstí mám, protože jsem obklopena lidmi, kteří mou prázdnotu zaplnili ... Děti ... přátelé ... lidé, kterým na mě záleží a bez kterých si svůj život už nedokážu představit ... Můj život s nimi je šťastný, spokojený a naplněný ... Vše je tak, jak má být a nic nechybí ...
... Přeji si, aby každý člověk, našel svůj chybějící kousek puzzle ...